Mezi poli..

 a lesíky vede cesta, kterou jezdím denně do práce. Jen 4 kilometry, ale podívaná náramná. 

Srnky potkávám téměř denně, preventivně musím občas zatroubit, aby mi neskočily do cesty, zajíci a bažanti jakbysmet. I lišku a divočáky jsem viděla, občas mě provází čáp a volavky, ze stromů mě sledují káňata a i orla jsem zahlídla. 

Už ani nepočítám, co všechno jsem z téhle krátké každodenní trasy dovezla:

obilí na snopy, březové větve a šípky na věnce, len a řepku do vázy i na sušení, kaštany, dubové listy...

Letos mě překvapil jetel - zelené hnojení.

To vám je nádhera!! 

Závidím ptákům. Z výšky to musí být úžasné.

Mějte se fajn a děkuji za návštěvy i slova!!!

Přenosné ohniště...

... udělal pantáta kdysi dávno pro přátele, kterým slouží už přes dvacet let.

Konečně došlo i na nás,  když mu soused daroval použité disky z podmítače (hospodáři budou vědět).

Na disk navařil mřížku z tohoto krásného, starého, omšelého, ..."vlnitého pletiva", které by se mi tolik líbilo jako opora pro klematis. 

Ovšem: " To není pletivo, ale kus starého vyřazeného síta z kamenolomu přece.."
Aha, a jak to mám asi vědět!?!?

Dolů přivařil tři trubky, které ještě spojil...

a může se rozdělat oheň a opékat buřty.

Nebo použít dřevěné uhlí, nahoru položit rošt a grilovat.

A i když máme v pergole gril plynový, není nad opečené špekáčky na ohni (alespoň občas).


Přeji vám prima dny!

Batáty...

... jsem koupila začátkem března. Tři. Nikdy jsem je neochutnala, ale lákaly mě listy, tedy strýček "gůgl" tvrdil, že dekorativní, na zeleň bohatá rostlina.

 Po přečtení nejrůznějších článků o pěstování jsem jeden rozpůlila, dala do misky s vodou, dva napíchla na špejle a šup do vody. Dlouho nic, pak jakési nitky (teď už vím, že kořínky!!!), potom hrbolky na hlíze, a ejhle, ono to roste...

Na to, že mi vloni nevzešly ani fazole, jsem byla už v tuhle chvíli pyšná na svůj pěstitelský pokus.

A v týdnu zasazeno do hlíny.

Poznatky:

Nejrychleji vyrašil batát rozpůlený, ale na té širší ( tlustší, baculatější..) straně.
Na úzké  straně nic.
Batáty na špejli  vyrašily až cca o 14 dní déle, zato o mnoho víc rostlinek.
Mají velkou žízeň, nutno dodržovat pitný režim - dolévat vodu, dolévat, dolévat...
Vysazovat až po zmrzlých či chladných dnech - zkusila jsem dvě sazeničky  před 14 dny, ale zežloutly a uschly


Jsem sama zvědavá, co se z nich vyklube. Podám raport.

Mějte pěkné dny a příště bude vychytávka od pantáty :)

Jarní hrnčířské trhy v Berouně

Poprvé jsme byli na trzích loni na podzim. 

Pro letošek můj plán A:

• fotit co to jde, včetně kontaktů na prodejce
• mít sebou záložní baterku do foťáku 
• seznam toho, co "opravdu nutně potřebuju" v kapse kalhot
• pantátu nasměrovat na klobásky, grilovaná kuřata a sazenice rajčat, aby byl čas se v klidu rozhlížet a nerušeně se radovat z každé maličkosti...

Došlo na plán B = improvizace, protože:

• záložní baterka zůstala v autě - přece se nebudu tahat s brašnou (to že tam mám baterku mi došlo dost pozdě)
• pantáta první klobásku slupnul, než jsem se stačila zorientovat, grilované kuře si nedal,  ještě prý bylo nepropečené (je pravda, že prodejci i občerstvení teprve vybalovali)
• druhá klobása nebyla tak dobrá, jako ta první  
• z chození na dlažbě bolí (pantátu) nohy
• po prvních 10 snímcích jsem fotila jen to "nejnutnější", protože baterka blikala jak o život a já nepoletím do auta dva kilometry zpátky 
• seznam toho, co "opravdu nutně potřebuju" vzpomenut až doma

A našla jsem LUCII ČAPKOVOU a její úžasné smaltové cedulky. 

Velice milé setkání! A i když jsem koupila jen maličkosti, byla jsem odarována diářem Koloběh ♥.

Ale musím uznat, že pantáta je zlatej, protože se mnou absolvoval cestu do Berouna i zpátky časově o dost delší, než jsme strávili na trzích, proplétal se statečně davem  (i když mě pořád mě ujišťoval o tom, že " je to tady to samý, co loni") a měl se mnou svatou trpělivost, když jsem se někde zasekla. Krásný den to byl... A to fakt!

A kdo ještě máte chuť, fotky z podzimních trhů najdete TADY

 P. S.  Sazenice rajčat máme!