Jarní hrnčířské trhy v Berouně

Poprvé jsme byli na trzích loni na podzim. 

Pro letošek můj plán A:

• fotit co to jde, včetně kontaktů na prodejce
• mít sebou záložní baterku do foťáku 
• seznam toho, co "opravdu nutně potřebuju" v kapse kalhot
• pantátu nasměrovat na klobásky, grilovaná kuřata a sazenice rajčat, aby byl čas se v klidu rozhlížet a nerušeně se radovat z každé maličkosti...

Došlo na plán B = improvizace, protože:

• záložní baterka zůstala v autě - přece se nebudu tahat s brašnou (to že tam mám baterku mi došlo dost pozdě)
• pantáta první klobásku slupnul, než jsem se stačila zorientovat, grilované kuře si nedal,  ještě prý bylo nepropečené (je pravda, že prodejci i občerstvení teprve vybalovali)
• druhá klobása nebyla tak dobrá, jako ta první  
• z chození na dlažbě bolí (pantátu) nohy
• po prvních 10 snímcích jsem fotila jen to "nejnutnější", protože baterka blikala jak o život a já nepoletím do auta dva kilometry zpátky 
• seznam toho, co "opravdu nutně potřebuju" vzpomenut až doma

A našla jsem LUCII ČAPKOVOU a její úžasné smaltové cedulky. 

Velice milé setkání! A i když jsem koupila jen maličkosti, byla jsem odarována diářem Koloběh ♥.

Ale musím uznat, že pantáta je zlatej, protože se mnou absolvoval cestu do Berouna i zpátky časově o dost delší, než jsme strávili na trzích, proplétal se statečně davem  (i když mě pořád mě ujišťoval o tom, že " je to tady to samý, co loni") a měl se mnou svatou trpělivost, když jsem se někde zasekla. Krásný den to byl... A to fakt!

A kdo ještě máte chuť, fotky z podzimních trhů najdete TADY

 P. S.  Sazenice rajčat máme!